Šálek bez ouška
Který se směl naposled dotýkat Tvých rtů
Schovávám
Polibky
Které jsi mi nestihl dát
Postrádám
Není nic lidského
Na loučení
které rve srdce z těla
Andělská křídla
Svým dotekem
Tolik by rány zhojit chtěla
Když srdce Tvé s mým nebije
Mlčení prázdných dnů
Když tu nejsi
Zasněží popel shořelých snů
Co chceš přej si ….
.. a taky prostor pro dotek,
léčivý, co rány hojí.
A pro šálek, co je teď bez ouška
a který se opět se rty spojí.
18.03.2008 09:36:00 | Šerpík 1
Smutné pocity jednoho okamžiku,
který vzal, ale taky dal..
nejenom báseň, i velkou náruč citu..
a prostor andělovi, aby vešel dál..
:o)
15.03.2008 19:37:00 | Cecilka
Já se zblázním, jednou z Tých veršů umřu ... v dobrém smyslu. Nádherné, skutečně, smekám!
13.03.2008 12:17:00 | NikitaNikaT.
přeji si...ještě další veršeeee!!!!! krásné...moc citlivě napsané...
13.03.2008 07:37:00 | Lady Carmila