Miluji pohled do tvých modrých očí.
Jsou to dvě hluboké vody, ve kterých bývám tak ráda ponořena,
že pro mne neexistuje nic jiného, jen tvé nádherné oči.
Věříš mi?
Zbožňuji tvůj milý úšměv a mužný hlas, který mě vždy znervózní,
ale zároveň uklidňuje.
Když ke mě mluvíš rozprostírá se uvnitř mého těla takový zvláštní,
nepopsatelný pocit.
Věříš mi?
Stačí, když kolem tebe jen projdu nebo tě jen tak zahlídnu
a srdce mi neuvěřitelně buší.
A mé nohy slábnou v kolenou, že se bojím sejít ze schodů,
abych neupadla.
A mé ruce se chvějí tak,
že nejsem ani schopna si zavázat tkaničku u bot..
Věříš mi?
mě samotné se tomu nechce věřit...
jinak... :D až budeš číst moje básničky nelekni se, snaž se to brát s nadsázkou ;-)
27.03.2008 21:18:00 | evy
Milá Veru,
napíšu ti jeden komentář o všem:) Tady to je něco jiného než když to čtu ve škole, má to netušenou hloubku. Vážně je to tak? Pokud ano, tak myslím že jen zbývá aby to viděl ON!
Každopádně jseš moc pesimistická a krvavá :( to nemyslím o tomhle díle, ale celkově. Ale chápu - snažím se pochopit - jak se cítíš.
Monika
27.03.2008 20:59:00 | evy