Vzpomínám na matné světlo svíček,
Na zdi hru stínových postaviček,
Na tvé teplo při mých zádech,
Na každý tvůj mělký nádech.
Na tvé ruce na ramenou,
A žádné brzké nashledanou,
Prostě jsi byl, kde jsem tě chtěla,
Kde ke mně proniklo teplo tvého těla.
A v těch chvílích jsem si říkala: snad,
Nepřestaneš mě nikdy milovat.
tvůj cit pro rým je tak vřelý, tvoje básně mají vkus. Takže jestli smím být smělý - něco pro mne napsat zkus :-)
27.07.2008 21:19:00 | Tony 1
Opět moc zajímavá básnička. Tak bezprosřední, nevinná až naivní, kouzelně prostá a přeci její dotek každý ihned ucítí.
26.03.2008 12:59:00 | J.Švihovský