Já hledal lásku ztracenou
v lese i ve zdech městských
až moji duši zkroušenou
ze smutku vytrhl ten její smích.
Kolik smutku duše má
kolik snese ještě
ona i když nevinná
svírá ony kleště.
Proč tolik tají city své
jsouc pravé jak mi tvrdí
lásku přec nelze předstírat
pak slova nehladí, pak studí.
Vladyka xxx