Rozbila jsem počítadlo. A navlíkla si ty kuličky na nit a měla korále. A babiččinou rtěnkou jsem si nalíčila svý malý rtíky. A z ručníků si udělala šaty a ze starých záclon i vlečku. A vzala si ty nádherný stříbrný boty z babiččiných tanečních. A dala si tu svojí nejhezčí růžovou sponku do vlasů. Byla jsem princezna a princ si pro mě zapomněl přijít.
Možná by mu i vadilo, že jsem mu jen po pás. Za to já jsem v těch botách zakopla o práh a dodnes z toho mám jizvu.
Tvý oči jsou krásnější než kuličky všech počítadel, který jsem rozbila…
Pěkně potřeštěná...a připomíná mi to trochu mě jak jsem s radostí přehrabovala mamčiny hadry...
31.03.2008 12:41:00 | whiolet
Moc hezky napsaná básnička. Dovedu si představit, jak čas maluje všechny tyhle vzpomínky. Babiččina rtěnka, kuličky z počítadla, na které všichni vzpomínáme z první třídy... A i když nejde ani tak o rýmy,tak tohle psalo srdce s širokou škálou kontrastních barev :)
18.03.2008 06:51:00 | melebele