Anotace: ............
Tvé rty zdobí samolibý úsměv
/zase jsi dostal cos chtěl/
Nenáviděná tvář
Do které bych nejradši plivla
Zkusím aspoň zachytit
Kam dopadá stín
Který jediný
Kazí dojem nevinného obličeje
Chladné oči
Beze stopy po něze
/tak proč jsem ti zase podlehla?/
Jen tělo
Hnáno šílenou touhou
Křičí
/už za mnou nechoď!/
Chci
abys klečel na kolenou
tak jako jsem já prosila o slitování,
abys pocítil tu ránu do srdce
kterou jsi mi nesčetněkrát uštědřil
Doufám
Že žádná jiná se nezahledí do tvých zrádných očí
A neudělá stejnou chybu jako já
/nebude tak hloupá/
Nechci tě znát
Tak už za mnou nechoď, prosím!
ST je za obsah. Mno, hodně jsi mi připomněla můj bývalý vztah, klečet na kolenout, ponižovat se, prosit, ... chjo, jak dobře to znám, jedna ráda do srdce za druhou, nadávky, sprostá slova, jež se dostávalo na místo "miluji Tě, mám Tě rád, jsi hezká, milá ... atd." Člověk, když je zamilovaný, často je zaslepený a procitnutí pak bývají krutá a jen těžko si připouštíme, že se něco děje, že to, co se děje, nemá snad s láskou nic společné ... Děkuji za myšlenky, za vzpomínky, i když nejsou zrovna dobré, na to se také přece občas nezapomíná
03.04.2008 07:00:00 | NikitaNikaT.
Moc smutná a moc nádherná, dokázala jsi vystihnout to, před čím jsme někdy slepí. Před vlastní slabostí.
25.03.2008 19:11:00 | Klíček