Anotace: ...Verunce...
Uvnitř mé (poněkud svérázné) hlavy
V hloubi elektrizujícího tmavého ticha
Je – v oblasti zvané Hipokampus – pár oken
Stále pootevřených
Jimi se mohu dotýkat okamžiků, které se zhroutily
Do hromádky černobílých fotografií
Mysl mi provoní rok 85
A já znovu nosím domů užovky a myši
Raky a pětky z matematiky
Taky vidím dýni jak končí v okně naší kuchyně
(Jsem ti říkal Pavlíno, že se to takhle nehraje!)
A našeho mývala, co dostal jméno po té velké rybě pana Melvilla
(nepodobal se ani jemu ani jí, přísahám!)
V těch oknech jsi i Ty, Veroniko
Ale na tobě září barvy
(bílá zůstala u Renoira, černou vyplácal Gaugain)
- (možná už pračlověk) -
A to je dobře!
Jsem si jist!
Rozhodně vím!
Že to není tím, že náš čas stojí ještě zpříma
Ale proto, že tu dýcháš
Ve mně…
…se mnou
Občas, když se člověk alespoň na malou chvíli ohlédne, spatří tak dokonalou minulost, kterou voní zmrzlina, posbírané nálepky ze žvýkaček, dřívka nanuků, poztrácené kostičky domina...spatří však také dávné lásky, sny a myšlenky, které později dají vzniknout dokonale krásným básním...
07.01.2009 15:28:00 | Sunny
On vit chaque instant de nos vies
Comme il était notre dernier
On chante avec le vent
La chanson de nos enfances...
:-)
03.09.2008 14:01:00 | teranosaur
Nebyla jsem s tvými řádky dlouho a vidím, že je třeba mnoho napravovat:-)
04.08.2008 11:36:00 | Mirka Hedbávná
...přečetla jsem si od Tebe teprve tři básně, ale už teď vím, že poslední rozhodně nebyly!
22.06.2008 09:40:00 | Traci
Objevila jsem uvnitř krásné obrazy. Je to úžasně spontání dílo!! Perfekt!!
23.04.2008 11:22:00 | Jasmin de Paris
verunka, věčná inspirace - je to příjemný čtení - začátek mě chytl a konec od vzpřímenýho času je moc fajn :o)
20.03.2008 15:18:00 | hanele m.
ach jo.. ta je krásná. trochu pro mě nostalgická... a zároveň... hrozně hezká... já nevím, mě vždycky rozesmutní hezké věci. jsem na hlavu :) moc se ti povedla.
19.03.2008 21:45:00 | Já Esther Ruth