blázen

prázdný křesla hvězdářů
se houpou rytmem osamělých
víš, tak pomalu, nepatrně
jak z nich zvedla zadek noc…
jen ti tak vyprávím protože spíš
máš schovaný ramena
a nemůžeš říct, že sem blázen
až ti prsty setřu z víček sny
opatrně,tak lehce
jak prach ze starejch fotek,
a schoulený v dlaních před světlem
schovám je pod polštář
až se vzbudíš
a budeš mi o nich chtít vyprávět