Hrozné ticho,
ani voda se nevaří.
Když večer z práce,
vstupuji do dveří.
Nevítáš mě,
tak jako dříve.
Tak moc daleko,
od sebe spíme.
Sedám si v kuchyni,
popíjím kávu.
Na mobilu od Tebe,
nemám ani zprávu.
Nejsme spolu,
jsem sám v bytě.
Není možnost,
políbit Tě.
Umyji se
a půjdu spát.
Snad o Tobě,
bude se mi zdát.
Jo, chápu. Stejný, když přijdu v jednu ráno z práce doma ani noha....jsem utahaná, ale spát se mi nechce...tak sedím a poslouchám vteřinku, jak si tiká a není tu nic, nikdo...
21.03.2008 08:33:00 | Veru
Skvěle napsané! Ačkoliv zobrazuješ smuteční pocity, které známe ( bohužel).
Moc povedené dílo.
21.03.2008 07:07:00 | come-past