má láska

Má láska k tobě jsou vlny oceánu,
v nich vrak mé touhy potichounku zmírá,
doušky vody dáváš mi z dlaní dýchat,
závoj z tvých tónů skutečnost zlou smyje
vždy se zavřením víček.

Má láska k tobě jsou vzdechy lesní tůně,
když za ruku mě vláčíš steskem noci,
v konečcích tvých vlasů ustlaly si hvězdy,
střásáš mi je kolem černé cesty
až k chrámům zapomnění
postaveným z jehel měsíce.
Tam při valčíku něžném líbáme se,
vítr nám zpod víček jiskry vykřesává
a skrápí jimi tohle mé
ztracené snové tratoliště.

Má láska k tobě jsou slzy na hladině
a pod ní, kde se rozplynou
- neosolím moře.
Jsi jen přízrak, sen a miluji tě,
tebe - nikoho, jiného...