Krystalky ticha

Stříbřité krystalky
lehounce přivírají víčka,
jen hebce se schoulí
do úkrytu řas
a roztají
jako bledá vzpomínka
jen míji světla
pouličních lamp
lemující cesty nocí
ještě se choulíš
vkrádáš do mých očí
a roztáváš
když je přivírám
znovu sneží
a ty mě studíš
svou mrazivou vzdáleností
když zase
sama usínám