Noc bez závěsů.

Vylovím z umyvadla čirý zoufalství,
co ti protejkalo mezi prsty
a tys´ šeptal: ,,ššš, maličká.“
/,, You are everything,
they are nothing.“/
Láska jako oliva,
hořká a nedozrálá,
leží mi v pupíku.
Je zelená.

Prázdný chvíle,
nahý boky
v moc pestrejch peřinách.
Procházím tím divným procesem,
kdy se lidi přestávaj znát.
Jen kdyby to nebylo všude.
Hyacint zas trochu povyrostl.
Bude kvést a ty to neuvidíš.

Trocha melancholie v krvi
/neuškodí/
nebo to je jed?
Polibky?
Malý zelený střípky
mi probodávaj chodidla,
po podlaze je rozlitý víno,
chtěla sem se ještě napít.
Pozdě.

Moje malá holčička
už dávno není malá,
mám baletní piškoty
a ona přitom klape v podpatcích...
Jak je to možný?
Kdy sem se na ní nekoukala?
/tunel mezi skluzavkou a kolotočem/
Za chvíli ji bude svět zraňovat...
... stejně jako nás dva...
Když noc bledne.

Zhasnu,
abych neviděla barevný potahy,
propluju
borůvkovou nocí bez závěsů
a spočítám hvězdy na jasmínový obloze...
/a budu se bát tmy/