Zakázané ovoce
naložené v lihu nesplnitelných přání.
Drobečky z dortu,
smetené ledabyle se šatů a znovu nalezené.
Střípky obrazů, zvuků, chutí a doteků,
schované za výstřihem.
Kousky rozbité a poskládané,
v jiném pořadí.
Osamělé kroky, čekající na ozvěnu,
co ji slyší jenom dva.
Medaile za zásluhy v boji s vlastní touhou,
která se nesmí naplnit...
Touha je věčný boj, je všude kolem nás. Podlehnem - li, ne však častokrát, pak kdo nás může soudit, vrátíme - li se na svůj práh? Moc krásný, k zamyšlení, házím kamenem:-).
26.03.2008 10:28:00 | cevert
zhmotněná pravda na několika verších; co metafora to zážitek... skvělá
24.03.2008 09:25:00 | drsnosrstej kokršpaněl
ovoce..a zakázané..
jj..někdy se to stane..
že potěší tě..
ta co neříká ti pane .o)
23.03.2008 13:15:00 | Bean
Zakázané bývá vždy nejsladším.
23.03.2008 12:36:00 | Chancer