Na nebi tisíce hvězd..
Okenní parapet zasypal bílý mech..
Na okně rozvíjí mrazivý květ..
Pojď, zkus utrhnout jej hned..
Z krajiny nejněžnějších snů..
Odtud je touha mých dnů..
Na těle cítím horkost rtů..
Mámivou vůni parfémů..
V zrcadle vidím svou tvář..
Má zvláštní odlesk a zář..
Můžeš si číst, jsem snář..
Duše má není lhář..
Rozevři si dlaň mou..
Najdeš tam srdce dvou..
Láska je krásnou hrou..
Tak pojď už... jsem Tvou..
Schovej mě do svých dlaní..
V očích čti moje přání..
Miluj mě bez přestání..
Já se Ti oddám..
V hraní..
...pane jo ta je , hlavně mne bere ta prvá sloka , ta je fantastická , a málo kdy se ti podaří napsat něco podobného ...i ten konec je dost lákavý , prostě musí přijít někdo , kdo umí hrát a ladit stejně jako ty ...ale zatím zbývají vesmír a hvězdy , aby hrály s tebou místo toho , co zatím není k mání ...a možná to zas špatně vysvětluji ...Jirka
28.03.2008 11:42:00 | kavec
touhou zní píseň labutí..
vášní a kouzlem..oněch her..
něhou dvou těl co odletí..
do milostných sfér..
28.03.2008 07:27:00 | Bean