Nepátrej po duši

Má duše podobá se odložené knize,
to čas v ní listy trochu potrhal.
Je v ní i naděje a také snivé vize,
je tam i ten, kdo mne miloval.

Řekl jsi jednou v roztoužené chvíli,
řek jsi to jasně, pro mne docela.
Tak čti si sám, ať pochopíš můj milý,
co jsem v té noci říci nechtěla.

Odpust mi prosím, že jsem ti tak lhala,
a chtěla tě mít jenom do rána.
S rozbřeskem ranním jitřenka když vstala,
byla už naše láska prohraná..

Možná se slituješ, až dočteš tyhle stránky
a nebudeš už nikdy po duši se ptát.
Vždyť život náš je jako záblesk krátký,
a večer přijde, s lunou bude zrát.