Jsem popel vzpomínek
plný Eiffelovek,
co nejdou rozprášit.
Mám dlaně plné much
víš, nejdou vyplašit.
Nechci tě lásko ani jednou,
natož podruhé...
hraju ruskou ruletu
se svým osudem.
Jsem protržený polštář
modrým peřím se sypu.
Pandora podvedená
vraždím bohy na Olympu.
Jsem podkova Minotaurů
ďáblu nosím štěstí.
Jsem svatá zrada
s mírovou ratolestí.
konce teda umíš:-) zase parádní poslední sloka. jinak moc povedná báseň s nevšedními obrazy a přirovnáním. chytla mě.
03.04.2008 22:30:00 | kulishak
Moc krásná...někdy ten med prostě hledáme jen na špatných místech.....je mi z ní moc smutno
02.04.2008 13:23:00 | Lucie Teru
No tak tím jsi dokonale vyjádřila svoje pocity. Fantastické.
Pomalu mi mluvíš z duše.
01.04.2008 14:04:00 | Mácha