Pán mého srdce.
Pán mého srdce.
Tvé srdce pokryl bílý sníh,
tvé city zapadly v závějích.
Tvá láska ve větru tak nestálá
a ta má tonoucí, posledního stébla se chytala.
Tvůj pohled jak severák na sdrci mě mrazí,
tvé pohlazení-jarní přízemní mrazy-
nadějných poupátek lásky, bezcitní vrazi.
Tvůj zájem, častý jak déšť na poušti,
avšak mé srdce stále tvého se nepouští.
Tvůj odchod, tak samozřejmý, jako liška na polárním kruhu,
slzami skrápím paprsky slunce, jenž odráží se v duhu.
Jsi tvůrce všeho počasí, mým srdcem umíš zmítat,
však dlouho dobu počkám zase, než bude mi svítat.
Jsi pánem mého srdce a moc dobře to víš,
snad proto, že jsem jen poddaný, mě vždy bezstarostně opustíš..
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Sukuba-Děkuji :))) To je trapas:))Nechápu, jak jsem tam mohla udělat takovou hrubku :) Díky:)
06.04.2008 10:04:00 | Piitulka
promiň nechci nějak komentovat,ale oprav si: vrazy (ti vrazi)/ to mě tam trošku vadilo...jinak moc pěkná:-)
06.04.2008 08:36:00 | Sukuba
Romantický smutek za polárním kruhem, opravdu velmi povedené dílko. Svět se srazil jenom na jednu mrazivou oblast.
05.04.2008 11:09:00 | CorrimsonTom
Nojo, mas pravdu, clovek by druhemu moc podlehat nemel... Ale kdyz milujes, je to tezky:-( A ty konce jsou kruty...
05.04.2008 10:54:00 | Caracol
člověk by neměl nikdy moc podlehat tomu druhemu, protoze nikdy nevíš, kdy ti podrazí nohy a pak to zatraceně bolí...
05.04.2008 10:33:00 | saddova
