Střepy

Prásk!
Křehké,stokrát slepované cosi,
tříští se o zem.

Stříbrné kapky pomalu stékají po tváři,
ona shrbená
sbírá poslední střepy,
snad je ještě jednou slepí.

Jenomže střepy řežou, rozedírají
její srdce, nelze je slepit,
nikdy více.

Kde však vzít sílu,
je zahodit a
zapomenout
na chvíli kdy
křehké cosi
bylo pevnější než skály.