Ještě teď cítím
teplo Tvých dlaní..
Jak směle
mé tělo svádí..
Ještě teď slyším
hloubku Tvého dechu..
Co splynul s mým,
v tom teplém mechu..
Ještě teď mi srdce
bláznivě buší..
Tvé dotyky byly
motorem pro mou duši..
Tvá vůně vpletla se
do mých vlasů..
Jsi tu, slyším i teď
Tvou něhu hlasu..
Chtěla bych
přes zavřená víčka..
Zavolat zpátky chvíli
kdys´ mě hýčkal..
Chtěla bych
stát se lavinou..
Bys´ byl mou..
Sněhovou roklinou..
Spoutaná dlaní Tvou..
Spoutaná vášní nás dvou..
Spoustaná nespoutanou hrou..
Chtěla bych za Tebou..
Noční tmou...
.
.
Jsem snovou vteřinou..
...čaroďejka to dokonale vystihla a já přidávám , že je tam skvostných obratů...třeba ta snová vteřina , to by vydalo za samostatné dílo , kdy se ta snová vteřina stává věčností a nikdy nekončí ...protože nikdy nezačala
pořád probíhá ...moc hezké Jirka
07.04.2008 16:31:00 | kavec