.
Všechno co znamenal svět
Za pět tisíc slov
Už visí na čerstvém vzduchu
…na prádelní šňůře
Velké prádlo!
Všechna zákoutí
Mých voňavě pocitových aviváží
…tvůj úsměv nevyváží…
/mimochodem voníš mi po lásce/
A ve vypáraných slovech
hraje si modrásek Azuritek
- to naše nekonvenční dítě
Slunce zabíjí bílou barvou
I tu poslední černou mouchu,
Která seděla nám ještě včera ve vlasech
Budem milovat dnešní svět,
Kde se na prádelní šňůru samo věší slunce
A my ležíme na bílých plachtách
V tyrkysové trávě bez horizontu
abychom
v bosých momentech
leštili si srdce
pro budoucnost
plnou špinavého prádla
.
Třeba se už žádné prádlo nosit nebude...;)
takže se nebude muset prát, žehlit...rovnat...atd...*
08.04.2008 10:31:00 | Severka
a kdo ví, jaké čistící prostredky vymyslí budoucnost, a kdo ví, jestli v tom nebude mít kapky, déšt :-))
08.04.2008 08:34:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Tedaaaa..musím upřímně přiznat, že když jsem si četla název této básně, tak jsem více či méně očekávala oslavné ody na vyprané trenky :-)..o to víc jsem,ale byla překvapena, velmi mile, že jsem se mýlila..bravo,je to super...
08.04.2008 07:59:00 | saddova