Každý den usedá
do hnízda mojí dlaně.
Do klícky z prstů
a zlata svěceného
sám se mi vrací.
Usíná odevzdaně,
s vírou, že ho má dlaň
uchrání všeho zlého.
Nechá si srovnat hnědé peří,
dotekům, slovům - všemu věří,
pod křídla vrabčí si skrývá můj dech...
Jen občas tiše zavře oči.
To, když ty mé se s touhou točí
za modří holubů do výšky střech.
to mi přijde moc smutný, za vás oba... ale je to krásně napsaný
a roboti navíc píšou URA!
10.04.2008 11:06:00 | hanele m.