Během…

Do děje:

Splétám své příběhy po nitích
v uzlících provázků
jež bez konců ztrácejí naději.

V ději:

Když zase poprvé přijde naděje.
věřím !
Slepě a bez zábran,
donekonečna opakuju klišé.
Životu sláva a smrti vstříc.
Raději všechno hned nežli později nic.

Moc pěkné je když jeden miluje.
Moc zlé je když druhý nenávidí.
A život zabíjí mlčení.

Když opět přichází beznaděj.
Bojím se!
Tiše a v temnotě
modlím se za lásku,
ať cítím tě, ať žiju tě, ať si semnou
a nenech mě odejít, bez Tebe.

Po ději:
Proklínám vzpomínky na krásku
v naději na lásku
jež bez konců neztrácí naději.