Pouhá slova nestačí..

Neblahé budoucnosti víc a víc se bojím,
ještě nikdo mi neřekl tu krutou pravdu,
je jedna věc, kterou ve skrytu duše vím,
mám od tebe dříve či později čekat zradu?

Nic veselého na světě už není,
nikdo můj smutný názor nezmění,
jsi pro mě ta nejjasnější hvězda,
vím, že tohle se mi nezdá.

Zadívám se ti do očí,
hlava se mi zatočí,
copak je toho tak málo,
nebo se mi to jen zdálo?

Poslední dny prožívám velká muka,
srdce při nich mi prudce puká,
možná některé věci víš,
jenže děláš, že je nevidíš.

Když se ráno probudím,
žádný klidný den nevidím,
za nějakou dobu jsi tady,
ale otočený ke mně zády.

Zásadní věci od tebe nečekám,
až se je dozvím, spíš se polekám,
copak se na nic nechceš ptát,
to budeš stále tak nečinně stát?

Můžu o tobě spoustu básní psát,
nikdy ti je však nebudu moct dát,
i když všechny patří jen a jen tobě,
chtěla bych ti říct jediné: "Miluji tě".