Soukromá pomsta

Anotace: Když se člověk pomstí všem, ale nejvíce sobě...

Na moji památku,
máte tu oprátku,
pevnou jak skála,
ty jsi se bála.

Bála, že to myslím vážně,
když chovala ses ke mně vlažně,
tak prázdně a bez života,
skončila má poslední sloka.

Už nebudu se trápit tebou,
nebudu dál bloudit mlhou,
putování mé je v koncích,
hledej mě ve vzpomínek zlomcích.

Nechtěla jsi mě a jen jsi lhala,
mé naděje jsi všechny vzala,
teď se trap s tím vědomím,
že už po světě nechodím.

Že nepotkáš mě na ulici,
nebudeš ta truchlící,
bude se ti zdát jen o mě,
budeš sama v prázdném domě.

Kolem samé noční můry,
temných světel všude fůry,
pomatené všechny runy,
že hrála jsi na špatné struny.

Omotat mě kolem prstů,
nechat mě kráčet tvou cestu,
cestu, kde jsi znala konec,
jen jsi měla špatný vzorec.

Láska se spočítat nedá,
moje kůže už je bledá,
odešel jsem, tím to končí,
z tvých proradných a lživých očí.