Dubnová neděle

Pohádko neděle malovaná
čím to že krásně voníš
lineš se pozvolna
toužíš
se stát
jinou
tou žádoucí
nebýt už v temnotách
otvíráš oči své
opouštíš sny
neděle dubnová
jsi to zas ty
která mě otvírá
nechává zrát
zpíváš mi ve spánku
necháváš znát
pravdu tu jedinou
krutou i krásnou
že jsem já ženou
a budu jí stále
i když hvězdy
zhasnou