Když člověk v lásce
připadá si jako smítko prachu,
či jak na zeď hozená
hrst zeleného hrachu,
pak nepomůže,věř mi,
chvíle zbytečného strachu,
Ta chvíle zabíjí.
Je krutá, nepřístupná.
Ten její sílu pomíjí,
kdo nepoznal jak chutná.
Strach...
Strach ze studně, když vypršel ti čas,
že propásla jsi netušené kraje,
však v srdci třímáš nejlibější z krás,
svou vůli k chůzi a vůni SVÉHO ráje.
DEJ slovo klížové a já jej využiji,
ty jsi svět a svět je tvého žití,
tak dávej lásku, víru, poezii,
a za srdce tě láska brzy chytí.
DEJ
19.04.2008 09:32:00 | Dilla