Vezmi mě za ruku, aspoň na tu chvíli,
kterou pro nás tajně loupíš.
Chvilky s Tebou jsou kouzelné...jak nahé, tančící víly!
Polib mě, ať část té sžíravé viny skoupíš.
Ať je nám líp...
Zvoní Ti telefon, tak ať zvoní dál!
Je vytrvalý, slyšíme ho pořád, i když dávno mlčí...
Neber ho, teď jsem paní Tvá a Ty můj král.
Budu Tě bránit jak matka své dítě, předky mám vlčí!
A život mi drápy nabrousil...
Každý máme svůj svět a navzájem jsme si jejich pupkem
a i když vedle ní ležíš, bude se Ti O MĚ zdát!
Nesnaž se pomoci mi rozchodem, zabil bys mě smutkem!
I pro ty krátké naše chvíle, budu se do posledního dechu prát!
I pro ty chvilky...
Tak to je , jako bys mně brala slůvka z mé duše . Ale tak jemně , přirozeně bych to asi nedokázala . Také se musím snad celý život o někoho prát . A už si nechci připustit , že bych prohrála . Moc krásné !
16.04.2008 08:11:00 | Loudilka
tak to dobře znám... nebudu radit ani litovat, s tím se musí každá srovnat sama... a de to :o)
15.04.2008 23:25:00 | hanele m.