Období

*

Svítá

a já to probouzející se slunce
hladím a čechrám pohledem

Svítá –

a tenhleten zázrak každodenní
zná drahnou řadu let ta naše Zem

Svítá

červánky  v dáli rudě září...
Já pouze němě přihlížím

Svítá

vánek mi čechrá moje vlasy
….a já si svoje touhy sním

.

Prší

ale ten déšť je velmi jemný
a já mám chuť jít proběhnout

Prší

a kapky lesknou se a srší

Řadí se jedna k druhé – chtějí plout

Prší 

a v tom dešti je síla
vnímat tu jednoduchou krásu

Prší

voda je Země jistá žíla,
bez ní už neměla by tolik jasu

.

Vane – vítr jen pronikavě skučí
berouce s sebou co se dá.

Vane – až stromy ohýbají hlavy.
A pro něj ? – je to pouze hra.

Vane – vždy je z něj cítit cosi...
Prolétne tudy – poté tam.

Vane – umí být nelítostně krutý.
Je navýsost to mocný pán

.

Sněží – vločky jen poletují vzduchem
a pak se spěšně rozplynou.

Sněží – je každá jiná. Všechny svěží,
proč krásky teplem zahynou?

Sněží – sněhu už vskutku je tu spousta
i slunce smáčí v něm svůj vlas

Sněží – ta čistota je nebývalá

Je smutné – že má krátký čas

.