Anotace: ***
Tělo oblékli mi do bílých šatů,
měly být moje svatební,
na márách ležím,
zasypaná troušením,
držíš mě za ruku,
chrámem zní náš menuet pohřební.
Miláčku nezoufej,
chci ti říct,
že moje láska žije dál,
tam, kde by si jí nehledal.
Sluncem dívá se ti do očí,
deštěm hladí tě po těle,
a vůní květin líbá tě,
tak jako líbávala jsem tě já.
Věř mi,
že láska zůstává.
je to něžně napsáno, dává to tomu krásný náboj a pocit nevyřčených slov...
21.04.2008 09:49:00 | saddova
Nevím, jestli je to mou aktuální náladou, ale básně podobného ražení mi přijdou poněkud stereotypní a málo říkající, ale jiné na druhou stranu mohou krásně oslovit.
17.04.2008 11:56:00 | CorrimsonTom