Roztoužen po Tobě nemohu spát

Tisknout aspoň v dlani list
jejž třímala jsi v rukách
být si aspoň trochu jist
že neskončí vše v mukách

Prohlížet si Tvoje řádky
začísti se do Tvých vět
neobracet se už zpátky
v poupěti již zříti květ

Vznášeti se na Tvém hlase
třeba jenom z telefonu
očekávati jen zase
vyzvánění něhy zvonu

Věřit že zas vytuším
v blankytných očích přejemných
bytosti jež je mi vším
upřímnost citů tajemných

Tak líbat Tě a celou svléci
překonat dálku jež mi v tom brání
netoužit jen i mít Tě přeci
v překrásném hlubokém pronikání