Na patníku sedí sám,
svého osudu on je pán,
možná pro ostudu, ale svůj,
s heslem: nikomu se nevnucuj.
Na patníku sedí sám,
potulnými psy je značkován,
čeká, až za ním příjde,
ruku podá a srdce pozvedne.
Na patníku sedí sám,
a vylízává se z ran,
jenž osud ho kosí,
v kocovině a bosý.
Na patníku sedí sám,
a lidi ho míjí,
občas je překračován,
a ona přece ho vidí.