Nedělní jitro

Anotace: - Tvá slova . . . -

Sbírka: Jímavé tišiny

Představy roztoulaných okamžiků
jak bájný Odysseus po obzorech bloudí
když jako rozmar sváteční
. . . se mnou zůstáváš . . .
Neděle . . . v předjitřním šerosvitu

Do vědomí vlastní existence
se zvolna probouzím
esoterickým jasem prozářené chvíle
Jako Hamletovo: - " to be - or . . ." . . .
. . . ( Skolemův paradox ) . . .
o kterém nic netuší ta . . .
po mém boku spící
. . . Manetova Olympie růžolící . . .

Z pootevřených rtů jí vyvane
slastný šepot o něžném jitřním snu . . .
. . . s jemnou vůní skořice a hřebíčku
i vesmírných dálek extáze
a vzácné duhy v hvězdném pylu

Tak všude po svém těle vyzdobena
při noční pouti nadsvětím jsi byla
Tvá podoba nejjemnějších odstínů
. . . úžasných proměn početí
se ve Tvých přizastřených očích zrcadlí
. . . Oltářní Svátost Lásky . . .
. . . i tichá vroucí modlitba . . .
pokorná a rozechvělá úcta přijímání Tvých darů
. . . Velká Boží Matko . . .

Snažím se rozluštit marnivou potřebu
znovu a znovu Tě poznávat
a vcházet do čekajících bran
. . . Tvého království . . .
- Jsi to vskutku Ty . . .? . . . -
Pod jitřním blankytem
. . . jako Manetova Olympie . . .
prostíráš hebkost svých prsů

Po bělostném polštáři
rozséváš hřejivé teplo ztraceného snu
zatím co já
snažím se Ti dát svou něhu
byť jen ve svých myšlenkách . . .
i s představami
. . . svých roztoulaných okamžiků
když noc rozpouští se v dnešním ránu . . .
. . . nedělním . . .
- Milá . . . zaslechla jsi . . .
. . . jitřního přání můj zpěv . . . ? . . .
- Zaslechla jsi . . . ? . . . -
. . .