Anotace: Věci nás neminou, nepomíjejí, opakují se v kruhu...
Jsem dýka co bodá,
jsem dívka co dodá:
"Budeme přátelé,..."
jsi v mé cele.
Cele času bolesti,
nože bodlého do kosti,
skrz až na morek,
kde tichý náhrobek,
zas jednou jsi níž,
plakat můžeš, nemusíš,
jen tebe to bolí,
ublížit může kdokoli,
v lásce jsou dvě srdce,
a tobě to teď chutná trpce,
neboj brzy budeš bodat ty,
zabíjet lásky a cizí sny...
01.08.2008 02:12:00 Caracol
souhlas s Nikitkou...jj, všechno se opakuje, a je to asi tak nutné, pže bez těch smutných časů by si clovek nevážil těch štastných
28.04.2008 17:57:00 NikitaNikaT.
Velmi zajímavé dílko, zvláště konec, celkem myšlenkový ... dá se pojmout ve více smyslech.