Vír

Ve víru myšlenek
ztrácí se smysl
čehokoli na světě
kapky purpurového deště
omývají mysl
bláznivou a zmatenou

sen vytržený z kontextu
ztratil náhle balanc
na visutém laně

tma reality požírá
naivní bláznivou myšlenku
jako dračí hlava
bez lítosti, neúprosně

padá do kanálu strastí
nenávratně

ztrácí se v nekonečnu
jako malý vystrašený dítě
co nenašlo cestu domů
a v koutě teď pláče
v zoufalé naději
a hluboké závěji
svého vlastního svědomí.

duhová spirála
spolkla kvítky májové

nezbylo vůbec nic
z jedné zvláštní lásky

je konec
odcházím