Za branami

Za bránou bolesti,
chvíle, jež duši
táhnou pořád zpět.

Za oponou beznaděje,
chvíle, vyryté
nožem na lavičku.

Dávno je konec
a přece pořád hledím
na plátno, kde se titulky ztrácí.

Dávno je konec.

a už jen sám tu sedím.

V temnotě kinosálu
všechno zlé
ztratilo své tvary
a detaily malé jako střípky
štípají mě v hlavě
zítra je první máj

Snad jen z čiré nostalgie,
přivoním si ke kvítkům
rozkvetlé třešně.