Tvá andělská krása mne děsí,
to nevíš, že ubližuje?
Pojď blíž, zjizvím tě,
až z tebe nejde takový strach.
Ostří se ti něžně vrývá
do bělavé tváře.
Rudé kapičky padají,
do ladných rukou.
Jemně jizví tvé tělo,
už nebude tak dokonalé.
Bezmyšlenkovitě jsem řezal.
Zahlíd se v tvých vyděšených očích.
Omdléváš.
Mé rty vtisknou polibek,
po chuti rumělkové krve,
do tvých.
Jazykem jedu po tvé tváři
umíráš
už se tě nebojím
sladká.
Jooo občas krása fakt děsí, zvlašt tehdy, když víš, že za ní se skrejvá něco tak děsně zlýho.........a přesto to miluješ...
30.04.2008 21:40:00 | PoeziGirl