Již patříš jinému

Již patříš jinému,
dávno to vím,
jen srdci svému
to nevysvětlím...

Stále jen šeptá si
jméno tvoje
a děsí se krásy,
jíž do závoje
jednou ukryješ,
vím,moje nebudeš...

Tvé polibky mi nepatří,
jen ve snech ti je kradu,
nežli se rozjitří
jablka v stinném sadu,
jsou pro mě nejsladší
a mně to nestačí...

Oči tvé taky láskou se lesknou
a nebo zase pouze sním,
motýlí city,vzlétnou a zesnou...
Zůstaneš navždycky už s ním?
Já věčný vězeň svého citu,
láskou jsem zaplál pro kometu...

Nechci tě nikdy vidět plakat,
tvé štěstí budiš štěstím mým,
dál na tvůj návrat budu čekat
a nepřijdeš li alespoň vím,
že šťastná jsi a tak i ve mně
zaplane věčné světlo vě tmě...