Promiň mami, promiň tati,
že jsem taková,
promiň brácho,
že jsem tak průměrná!
I kdybych chtěla znovu roztáhnout křídla,
nemůžu! Chybí mi víra...
Je mi to líto, ale zmizela veškerá síla.
V téhle chvíli se mi i těžko předstírá.
Nechci si na nic hrát!
Nechápete? Nikdy mě neměl rád!
Jak bych se teď mohla smát?
Předstírat radost?
...Promiňte, potřebuji čas...
čas je relativní pojem
někdy ho máme tak moc ...a někdy tak málo
není co odpouštět, každý děláme omyly
ale jestli Ti to pomůže já Ti odpouštím!
odpouštím Ti všechno a teď očisti srdce
a jdi dál svou cestou, miluj a žij
raduj se a tvoř a s klidem v očích,
v nocích jasných, dávej hvězdám spát...
02.05.2008 21:06:00 | blue