Jarní stmívání

Anotace: Podvečerní dubnová procházka s "ním"... (sory, že to sem dávám v květnu)

Při procházce všimnout si smím,
jak parsky prochází listovím,
jak Slunce se loučí se zahradou
než vše bude pohlceno tmou...
Jako matka před odloučením
...toho všeho všimnout si smím...

V posledních chvílích krásného dne
přicházíš za mnou, vedeš mne.

Vedeš mne procházkou
jarní zahradou...

Okolo nás-párek motýlů
-hrají si, mlčky se smějí,
křídly mávají,
mávají aprílu.

Jarní zahrada, já a ty,
vždyť krása dělá na duši záplaty...

Je duben! Zima odešla,
led a níh vzala s sebou
a bez vody,by žádná rostlinka nevzešla,
tak se tu teď dívám s tebou
-na život, jenž znovu vzkvétá
-kvete teď až do konce léta.
Povstává zas
v ten samý čas.
Podívajte se na tu krásu!...

Ve stínu kaštanu
-co právě ukazuje listy světu,
v přítomnosti barevných květů,
ve světle slunešních paprsků
-co loučí se na noc...
V nazelenalém světle
hledím ti do očí.
Všude to kvete
-jen ať se svět točí...

Směješ se nám obou,
směji se taky.
Větvičky nad hlavou
žužlají straky.
Krásné chvíle...

Stařičká třešeň bělounce kvete.
Spatři tu krásu! Spatři jí, světe!
Jadiný kvítek třešni jsi vzal
a mne do vlasů za sponku dal.

Dívám se na třešeň
-jak tu ztrátu nese,
matička o syna
strachems e třese.
Všek vítr ustává,
jen listy se chvějou
-To matka synovi
mává na rozloučenou...

Vedeš mne za ruku, vedeš mě dál
i s kvítkem třešně, co jsi mi dal.
Zelený trávník pod nohama šustí,
kéž to ty paprsky na noc neopustí.

Z té trávy kouká
pár sedmikrásek...

-Vždyť tady na to místo,
na tuhle trávu
-sem složili naposled
dva broučci hlavu...

Ta s bílým okrajem-zde leží pán
-jeho družce patří
květ růžově lemován...

Lehám si do trávy
ty vedle mne..
Všichni mi říkali
"Na první schůzku se nezapomene"
...teď vím proč...