Jsem rozcuchaná víla z parku
Spávám na lavičkách
a lidi na mě koukaj skrz psty
Opírám se o velkodušné stromy
a vykládám jim a posledním milenci
spícím v korunách domu
O tom,
jak mě tiše miluje
závidí
odpouští mi
žádá mě o tanec na rozloučenou
pláče nad mou svobodomyslností
hloupě si vymýšlí
a obrací oči vsloup,
když se na něj bezelstně usměji
Včera v noci mi na ruku položil prstýnek
bezeslov
Ráno ho zdobila rosa a příšerně studil
až jsem se bála
že mi do dlaně vypálí malé růžové kolečko
které pak zčervená
pak zbělá
a nakonec s ním umřu
Pověsila jsem ho na nejtenčí větev
a dýchala na něj svým prokřehlým dechem
aby se zahřál....
Pak jsem si ho navlékla na prst
a koukla Ti do oken
Zmizels
Zmizelo Tvé okno
A iluze o svatbě v zahradě také
Tohle se Ti moc povedlo, čímž bych nerada vyzněla, že to ostatní ne... Jsi opravdu velice šikovná!
11.02.2009 21:27:00 | kejtyyy
jako Johanka z parku.. jedna písnička. je to moc pěkně, jemně napsáno.
03.05.2008 12:46:00 | prostě Zuzana