Řádky
Řádky
Anotace: Jeden komentář povýšený na dílko .. snad si ho autor, kterému byl věnován najde :o) PS: netradičně mužský pohled.
Pár ztracených naušnic
v dlaních tiše svírám,
slzy barví moji líc,
marnou láskou zmírám.
Chtěl jsem jen tebe!
"Proč?" se teď ptám,
patřila nám poušť i nebe
šli jsme vstříc oázám ..
krásných dnů, co tolik hřály,
stejně jako úsměv tvůj,
možná jsme se oba báli,
jak těžké je říci: "Stůj!"
"Stůj a vrať se zpátky,
znovu psát společné řádky...
našich životů!"
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk24.01.2009 13:19:00 Kozoroh 1
Zas bonmotů plná stránka,
zase verše v komentu,
pobolívá srdce ranka,
ale dobře, že jsi tu!
Občas nutno otevříti
i témata bolestná,
prožít je, pak rozloučiti
s nimi člověk prý se má!
Když podruhé stejná rána
zasáhne nás někdy zas,
už je to pro nás věc známá,
obranu zaujmem včas!;o)))
26.06.2008 20:04:00 čertíček24
Ráda čtu tvé komentáře,
když mi mizí úsměv s tváře,
vím, že splíny mé zaženou
a srdce teplem prohřejou.
Díky Mirku. MOC!!
12.06.2008 20:07:00 Kozoroh 1
Autor k Tobě chodívává,
takže mu nic neujde,
vždycky to s ním hrozně mává,
když Tvé verše čte!;o)))
29.05.2008 14:56:00 Kozoroh 1
Mužský pohled, něha ženy,
čtu verše Tvé okouzlený
citem, který jenom žena
co je hodna toho jména
umí prožít, jiným dát...
Krásné! Četl jsem to rád!
;o)
06.05.2008 14:20:00 uživatel smazán
moc krásný upřímný:)
