Cítím se tak sama
jak opuštěná černá dáma
na šachovnicovém poli
co v koutku se sama bojí
a tajně touží po bílém králi
aby se spolu milovali,
aby se spolu měli rádi
víc než jen dva kamarádi...
Ona je černá, on je bílý,
oči pro pláč tu jen zbyly.
Oboum to teď líto příjde,
oba si říkali: "Snad to vyjde."
Nechtěla ona a on chtěl,
chce ona a on už asi zapoměl
jak po ní tajně toužíval,
jak všechny svaté prosíval
aby spolu mohli být
na jednom
malém
šachovém
čtverečku si žít
Jestli je bílý král Mirek, tak je to vůl! Chlapi jsou někdy tak nevšímavý, až by se měli stydět!!! Jestli už jednou chtěl... , tak je tu určitě velká šance, že by mohl chtít i podruhý :-), i když v mém případě to neplatilo... :(. Ale stejně si myslím, že pokud už člověk někdy někoho miloval a pokud to bylo opravdově, tak už tu osobu nemůže ze svého života úplně vymazat a pořád k ní něco cítí...
Jinak k básničce: je skvělá :-), zatím nejhezčí, co jsem od tebe četla...
28.05.2008 09:04:00 | Kiss.Beruska
Já ti nevím, děvče, ale to mísení ras nepřináší stěstí. Ovšem v básničce to je pěkné.
06.05.2008 18:45:00 | Psavec
Já pořád doufám,že to bílému králi dojde a budeme nejšťastnější na celé planetě obě...tvoje štěstí mi k tomu totiž chybí.
06.05.2008 18:39:00 | kleopatra.sedma