Do dlaní fouknu Ti..
Chmíří z pamelišky..
A její vůni..
Na tvář Tvou přilepím..
Budu jak malíř,
co štětcem od palety kreslí..
Obrysy barev
s duhovou perletí..
Budu jak sklář,
co dýchne na fujaru..
A umem svým..
Sklenici ze rtů vykouzlí..
Budu jak hvězdář,
co pohled upřený má na oblohu..
A hledá hvězdu,
co nikdo neuzří..
Budu jak sen..
Co opouští až k ránu..
Nechám svou vůni..
Na hebkém polštáři..
Až slunce měsíc
zamkne za oblohu..
Schováš mě u sebe
a já Ti budu vším..
...zas jedna podařená básnička , a zdá se mi , že máš těch přání až moc na jednoho člověka...
Ale na druhou stranu si zas kladeš vysoké nároky a to je moc dobré , když chceš být něčím , pro toho druhého ...tak oparavdu jedině vším , pak ta láska nabývá na rozměru božského a je tou pravou láskou ...prostě buď všechno a nebo nic ...Jirka
07.05.2008 06:46:00 | kavec