Už je to tu zas,
ta rána protrhla slznou hráz.
Teď potokem valí se dolů,
protože my dva už nejsme spolu.
Nemůžu spát,
nemůžu vstát,
nemůžu na Tebe přestat vzpomínat.
Mé srdce začíná umírat.
Dotklo se mě štěstí,
na malou chvíli.
A teď jen bolest v srdci sílí.
Kdyby se tohle nestalo,
z mých očí pršet by přestalo.
Přála jsem si,
ať to neskončíš.
Přála jsem si,
ať se semnou neloučíš.
Místo toho,
teď toulám se nocí,
s obrovskou bezmocí.
Miluji Tě Tomášku,
to už nikdy nezměníš,
a já vím že Ty to víš...
úplně ti rozumím, prožívám teď něco podobného... Ale člověk se tomu musí postavit čelem a jít kupředu...Je to těžký, ale...
09.05.2008 10:59:00 | Caracol