Usedám k básním

Usedám k básním,
se sklenkou vína,
které jsou životem mé smrti,
červeného jako krev oběti,
na podstavec panenství,
bez krve není umění,
položena dívka ve věku patnácti let,
s rtěnkou a modrými pentlemi ve vlasech,
usedám k básním,
se sklenkou a dívkou,
hrne se krev ne do mozku,
do rukou jenž nesou mé myšlenky,
hlava pomalu se točí,
vína už bylo možná dosti,
ale do slov vkrádá se krutá teprve pravda,
s lítostí oznamuji,
že člověkem nejsem,
jen nepovedený básník a nebo jen sen,
uplakané patnácky, či dvacítky,
stejně usedám k básním,
píšu lži, které v myšlenkám mám,
píšu lži, které ostatní dokážou uchlácholit,
píšu lži, kterým sám osobně věřím,
píši, píši…možná pravdu, ale stejně někdy lžu.

Usedám k básním,
zdrcen dnešním dnem bez polibku,
s kapkou červeného vína na rtech,
prsty nechávám psát své básně,
nestojí za nic, jen pár písmen,
do slov, které…

Usedám na stolec,
ke sklence, jen komár čekající na krev…