Obuj si boty,
s ptačími křídly..
A leť přes modrou tůň,
kde s větrem láska Tvoje sílí..
Jak dárek od Bohů..
Přivoň si k louce plné květů..
A vítr zašeptá Ti větu..
Že láska dvou je pro poetu..
Námětem třeba k menuetu..
Či bílým plátnem pro paletu..
Pohlédni na modrou hladinu..
Tam v stínu vrby a moři leknínů..
Labutí křídla jako sníh..
Dělají vlnky v peřejích..
Snáší se noční stín..
Na hlavy zamilovaným..
...nevím Jani , tak ty umět malovat tak to by byl snad nejkrásnější obraz co jsem za svůj život viděl...Básenka moc pěkná a obrazová , přímo ten okamžik vidím a jako bych stál v tom obraze ...Jirka
12.05.2008 18:31:00 | kavec
Velmi pěkné dílko
12.05.2008 13:42:00 | Ewineccka
Básenka se mi dobře četla, taková lehoučka, konec je pěkný, dobře uzavřený .... ST!
12.05.2008 09:10:00 | NikitaNikaT.
Není tohle Stmívání v den, kdy přišel Ranní déšť? Pěkná ladná návaznost a zase to rozpíjení do pocitů.
12.05.2008 09:10:00 | Dota Slunská