Pozdě večer vracím se domu.
Vchodové dveře odmykám.
Myslím na Tebe..
Schody vycházím.
Doufám.
Doufám, že u dveří bytu budeš stát.
S přáním dobrého rána, že chceš ráno vstát.
Večer říct miluji tě a nežně objímat.
Poslední schod.
Bojím se zvednout oči.
Nic.
Otvírám dveře,třeba čekáš za nimi.
Zklamání.
Každý den stejné srdce týrání.
Chci ho umlčet,když říká,
že nebudeš tam nikdy stát.
Chci umlčet ho,když říká,
že už mne nemáš rád.
Pozdě večer vracím se domu,
myslím na tebe...Budeš tam stát?
Vždyť naděje umírá poslední..
moc se omlouvám,až teď jsem si přečetla i ty ostatní Tvé básně a pochopila to trošku jinak...tohle je jiné opuštění...a tak omluv předchozí nevhodný komentář
14.08.2008 22:47:00 | laura3
tak tohle znám....moc dobř,naděje sice umírá poslední,ale někdy je lepší v ni nedoufat a nic si nenalhávat.Jinak se z té bolesti nikdy nevyspíme
14.08.2008 22:42:00 | laura3
jo s tim souhlasim
je to zajimave napsane,smutne,ale krasne
13.08.2008 17:38:00 | strašidýlko-střapatý
Smutne :'(
Ale v techto chvilich, dnech i tydnech jsou potreba pratele, ktere clovek ma. A i kdyz to nekdy nejde, tak si snazit uzit kazdou veselou chvilku zivota. Zivot porad utika dopredu a mit co nejcasteji usmev na tvari je to nejlepsi, co clovek pro sebe i svoje blizke muze udelat.
Asi jsem vecny optimista a naiva, ale s usmevem mi je vzdycky lip. Takze... USMEV PROSIM:) u kazdeho, kdo se docte az sem.
16.05.2008 11:29:00 | Okouzlen