Končí to?

Na duši mám záplatu, když
potřetí udeřil jsi srdce stejnou ranou,
a má epizodní role v tvém životě
může za to, že jsem zase na kolenou.

A přece nemohu litovat, i když
každá chvíle s tebou byla sváteční,
do svého života dal jsi mi jízdenku,
až teď jsem pochopila, že byla zpáteční.

Neloučíš se a přesto odcházíš,
v kleštích svíráš mojí duši
a hrozně to bolí, tak už ji pusť,
aby se nadechla, vždyť ona se dusí.

Když neřeknu sbohem,
kdo se za nás rozloučí?
Když neřekneš sbohem,
tak končí to…nebo nekončí?