Už nechci být trestána za minulé chyby,
byla jsem vězněna, sama a bez viny.
Však ze stínu lítosti si mě vyvedla,
snad jenom z lenost, když jsem se podvedla.
Po čase bez Tebe, vidím vše jasněji,
vynášíš mě do nebe, čím dál tím častěji.
Rozpory a zmatek v sobě teď dusím,
nechci Ti ublížit, řekni, co musím?
Lásko má vzdálená,
lásko tak hluboká...