Vůně tvého šamponu zůstala ve mně,
dusí mě do hloubky, sváže mi ruce,
přejíždíš po kůži, šeptáš mi ve tmě,
studené prsty drtí mé srdce.
Líbáš,
Laskáš,
Šeptáš,
Odcházíš,
Nemiluješ.
V obrovské posteli na předměstí,
zavřené dveře jsou jí oporou,
zas sama mladinká hledá štěstí,
snaží se nestát se potvorou.
píšeš neskutečně krásně, mocně, něžně, působivě... má to všechno... jako bys mluvila z duší všech lidí co poznali bolest lásky. A ještě: štěstí na sebe nechává často čekat. Neztrácej naději, to Tvé je už určitě na cestě.
25.10.2009 18:46:00 | Patěnka
v žádném případě nekamenovat - když, tak maximálně plátky čajových růží... piš ! jen tak dál...
30.05.2008 12:13:00 | el viento
Děkuji moc.. netušila jsem, že by se to mohlo líbit :) třeba se pokusím ještě o něco..
28.05.2008 10:25:00 | obyčejná
třeba si to namlouvám,ale kromě dobrých veršů tvoje básnička obsahuje i určitý skrytý podtext a jeho smysl je mi blízký!
Těším se na další...
27.05.2008 11:40:00 | mexico
Někdy se začít musí....já taky teprve začala před nedávnem:)..T
21.05.2008 17:42:00 | Jahodová kopretina
děkuji moc :) jsem ráda, že se líbí.. byl to opravdu jen takový první pokus :)
16.05.2008 10:33:00 | obyčejná
Tak konečně básnické dílo....
...a moc krásný dílo, máš talent,
tak to vidíš máš to v sobě! =)
16.05.2008 09:35:00 | Orichi
je nas tam vic v te risi...a vudce stale nemame:-) nastesti...
14.05.2008 20:57:00 | malá čarodejnice wiggová netopýrková